V následujích devíti kapitolách naleznete chronologický sled událostí. Těm z vás, kteří již pobývají v zahraničí déle, může spousta věcí připadat naprosto banálních. Můžete se pozastavovat nad nevědomostí a naivitou jak mou, tak mých kolegů.
Každý ale někdy začínal...
Dnes už jsem také zkušenější a vidím i spoustu kopanců ze své strany. Avšak i kdyby jich bylo sebevíc - nelegální praktiky Rimecu a Atlanca to neomlouvá...
1. díl - Odlet
2. díl - London/Stansted - přestup
3. díl - Zapojení do pracovního procesu
4. díl - Kuřácké peklo
5. díl - Příjezd Daddyho Weldera
6. díl - Bankovnictví na irský způsob
7. díl - Richard má padáka
8. díl - Jaroslav
9. díl - Epilog
22.9.2005 Čtvrtek - Kuřácké peklo
Čtvrtek je k naší nelibosti opět ve znamení cleats.
Já a Ruda jsme kuřáci - chodíme se tedy alespoň pravidelně uklidnit za halu mezi zaparkované přívěsy. Včerejšek přinesl ještě jedno trpké zjištění - za cenu jedné irské krabičky cigaret bychom koupili v Čechách skoro půl kartonu!
Domlouváme se na založení společného "fondu pro ohrožené kuřáky", ze kterého pořídíme tabák a baličku.
Po práci se plni odhodlání vydáváme na válečnou výpravu.
O hodinu později se vracíme s rozpoluplnými pocity - tabák jsme sice pořídili za cenu poloviny irské krabičky cigaret, baličku bohužel nikoli...
23.9.2005 Pátek - Cleats
Cleats je odedneška sprosté slovo!
24.9.2005 Sobota
Prošmejdili jsme s Rudou celé Kilkenny. Zlí jazykové se nám pokoušeli namluvit, že balička je v Kilkenny věc nesehnatelná, ale my jsme neztráceli naději. Když už jsme v době oběda přestávali doufat, Ruda dostal od jedné pochybně vyhlížející existence tip - "Zkus OK House, kámo".
"Ha, nebesa nás vyslyšela", zvolal nadšeně Ruda a rozeběhl se na High Street.
TO BYLO POPRVÉ A NAPOSLEDY, CO JSEM RUDU VIDĚL BĚHAT.
Dohnal jsem ho právě ve chvíli, kdy se slzou v oku lomcoval zamčenými dveřmi OK House...
Večer razíme do města - zakotvili jsme v hospodě na John Street. Krátce po našem příchodu si k nám přisedává Jerr z Duggan Steel a o chvíli později (k velké nelibosti Jerra) i opilý japončík.
Venku na cigáru se seznamuju s nějakým Arabem - říká, že zná Richarda z Atlanca. Docela mě to překvapuje, ale coby ne - svět je malej.
O několik hodin později zjišťuju, že Bulmers není zas tak dobré pití, jak se zpočátku zdálo. A David názorně demonstruje, jak se má správný fanda Baníku vracet z hospody domů :-)
25.9.2005 Neděle
Léčíme si kocovinu a učíme se balit cigára.
26.9.2005 Pondělí
Já s Rudou stříháme pro změnu cleats. Dokonce tak zuřivě, že se nám povedlo spálit pojistku.
David se v průběhu dne připojuje k partě "ještěrkářů".
27.9.2005 Úterý - pravá cena tabáku
Večer jsme s Rudou utrpěli další šok. Cena jednoho balení tabáku je ve skutečnosti stejná, jako cena za krabičku cigaret!
Předchozí nákup za poloviční cenu byl zapříčiněn roztržitostí prodavačky, která nás takto nevědomky zasponzorovala.
28.9.2005 Středa
S Rudou jsme odpálili další pojistku. Taky se na nás přijel podívat Adrian z Atlanca, ale byl většinu času zalezlej u Iana.
Odpoledne fasujeme skříňky.
29.9.2005 Čtvrtek
Úspěšně likvidujeme zásoby náhradních pojistek. Ferda konečně připustil, že by mohlo být něco pokažené a objednal "opravdového" opraváře.
Večer volal Richard z Atlanca, ať si ráno vezmem do práce pasy, že se staví a pojede s náma zařídit PPSka.
Připomínám mu naše pracovní smlouvy.
30.9.2005 Pátek - návštěva Social Welfare
Richard dorazil o polední pauze - pracovní smlouvy samozřejmě nemá. Místo toho nám dává podepsat papír, že si agentura strhne z výplaty depozit za dům ve výši £70.- Ani mě to nepřekvapuje. Dále nám rozdá papír, na kterém jsou názvy zhruba desítky dokumentů, jejichž převzetí máme stvrdit podpisem.
"A ty papíry jsou jako kde?"
"Tady", odpovídá Richard a dává nám každému pouze Wage queries.
"A zbytek?"
Chvíli kouká jako puk. "Měl bych ještě něco mít v autě", vypadne z něj po chvíli.
O pár minut později už máme dokumenty dva - Wage queries a Procedury zespołu zarzadzajacego zasobami ludzkimi.
Richardovi s úsměvem vracím jeho seznam.
NEPODEPSANÝ.
Vyrážíme na Social Welfare. Sice s 2týdenním zpožděním, ale přece...
"Málem bych zapomněl", povídám. Pozdravuje tě nějakej Arab! Říkal, že tě zná..."
Na Richardovi je vidět, že zaprvé ŽÁDNÉHO ARABA NEZNÁ a zadruhé Z TOHO MÁ DOCELA NAHNÁNO.
Cestou zpátky jedeme přes High Street. Ruda na semaforech vyskakuje a řítí se do OK House. Za dvě minuty nás dohání na zákazu stání před výjezdem z pivovaru, kde Richard zaparkoval. Září jako sluníčko a v ruce dřímá baličku!
Od Richarda se nám mezitím dostává vysvětlení, proč byl ve středu v Duggan Steel Adrian z Atlanca. V neděli má totiž na barák dorazit další člověk - svářeč...
1.10.2005 Sobota - Lídl je levný
U kluků se začíná dostavovat finanční krize - místo do hospody tudíš vyrážíme na čtyřkilometrovou tůru do Lídlu pro pití.
Dejvid úspěšně plení regál s Rosé...
|
