V následujích devíti kapitolách naleznete chronologický sled událostí. Těm z vás, kteří již pobývají v zahraničí déle, může spousta věcí připadat naprosto banálních. Můžete se pozastavovat nad nevědomostí a naivitou jak mou, tak mých kolegů.
Každý ale někdy začínal...
Dnes už jsem také zkušenější a vidím i spoustu kopanců ze své strany. Avšak i kdyby jich bylo sebevíc - nelegální praktiky Rimecu a Atlanca to neomlouvá...
1. díl - Odlet
2. díl - London/Stansted - přestup
3. díl - Zapojení do pracovního procesu
4. díl - Kuřácké peklo
5. díl - Příjezd Daddyho Weldera
6. díl - Bankovnictví na irský způsob
7. díl - Richard má padáka
8. díl - Jaroslav
9. díl - Epilog
2.10.2005 Neděle - příjezd Daddyho Weldera
Po obědě podnikám výlet podél řeky. Viděl jsem zříceninu mlejna, ždibec lesa a koně. A taky jsem totálně zmoknul...
Večer mi volá Richard, že ten svářeč dorazí kolem jedné ráno. Tudíš že mám zůstat na příjmu. Kdyby k nám náhodou taxikář nemohl trefit, má moje číslo.
Ve třičtvrtě na jednu mi zvoní telefon. ještě ze spaní nazouvám pantofle a popisuju cestu.
O deset minut později již podávám ruku chlapíkovi, který je 30 let nad věkovým průměrem zbývajícího osazenstva a ukazuju mu jeho pokoj. Jmenuje se Pavel. Díky věkovému rozdílu a jeho profesi mu ale už od pondělka neřekne nikdo jinak, než Daddy Welder.
3.10.2005 Pondělí - Daddy v akci
Na snídani se Daddy představuje svou nesmrtelnou větou "Jó, to tenkrát v Banbridge...", kterou později máme možnost slýchat i několikrát denně.
v půl osmé vyrážíme na cestu, načež se dozvídáme, že to tenkrát v Banbridge je do práce vozili autem a že tohle by se tam nestalo.
V osm si Ferda odvádí Daddyho do svého kutlochu.
TO BYLO NAPOSLEDY, KDY JSME DADDYHO VIDĚLI BEZ SVÁŘEČSKÉ KUKLY NA HLAVĚ...
Já jsem přesunut do zadní části haly, kde mám dělat nového parťáka Tonymu.
Ruda se vrhá na CNCčko, kde má ohýbat naše oblíbené cleats do tvaru otevřeného U, Daddy Welder pak do nich vaří vzpěry.
4.10.2005 Úterý - Tony se učí Česky
Tony je klasik. Je to chlap jako hrom, ale piští jak ženská. Mluví strašně rychle. A není mu rozumnět.
A je z Thomastownu, což se tu bere jako nejhorší nadávka.
Stříháme plech a vymýšlíme kraviny. V Thomastownu je prý obchod, kde prodává Češka, tudíš Tonymu zdarma poskytuji první lekci Češtiny. Tony si slovíčka vybírá sám a tak už na konci směny si může nechat zavolat Dejvida a nenapodobitelnou češtinou na něj vychrlit:
"Aaa-hoj! Jach se maf! Kooo-kote!
10.10.2005 Pondělí - Výplata!
A je to tady - na účet mi přišla první výplata.
€488.75 za 2 týdny tvrdé dřiny a 11 hodin přesčasu?
No nevim...
Asi bych měl mlčet - Dejvid je na tom ještě hůř než já. Dostal €4.50 na hodinu. A to z nás má největší experience!
KURVY VYDĚRAČSKÝ...
Když už mluvíme o Atlancu - samozřejmě jsme nedostali payslipy! Volám Richardovi - prý je dodá o pár dní později - je teď zrovna nemocný.
"Teda kluci, to vám ale řeknu - tohle by se v Banbridge nestalo!", stihl nás ještě informovat Daddy...
11.10.2005 Úterý
S klukama probíráme situaci ohledně peněz. Hlavně Dejvid je z toho docela špatnej. Taky nás docela sere, že bez payslipu nevíme, jestli v hrubém máme alespoň minimální mzdu, jestli Atlanco platí daně a sociálku a kolik si strhává za bydlení.
SAKRA!
Zkouším volat Richardovi, jestli nám payslipy nemůže odfaxovat k Ianovi do kanclu.
Mumlá, že je mu fakt mizerně a že se nedostane ani do agentury. Parchant.
Dávám mu jasně najevo, co si o tom myslím a upozorňuju ho, že Atlanco porušuje zákon. A že si to nechceme nechat pro sebe.
Je z toho dost nervózní. Nakonec slibuje, že si hned s někým promluví a ukončuje hovor.
Nevím, co si o tom mám myslet a tak se svěřuju Tonymu. Chvíli kouká jako blázen a pak na mě mrkne a zapiští:
"Něco vymyslíme, neboj..."
Jak se ukázalo o několik desítek minut později, Tony to vykecal snad úplně všem.
Jeden po druhém se nás totiž chodí ptát, jestli to je pravda...
Do toho volá znovu Richard - že prý k nám na barák možná přibude další člověk. A že nám payslipy v sobotu přiveze pan Kilroy osobně.
"Kdo to jako je?", ptám se.
"No ty vole, to je největší hlavoun Atlanca...!"
12.10.2005 Středa - Schůze
Chlapi z Duggans po obědě schůzují v kantýně. Tématem hovoru jsme MY.
Já, Dejvid a Ruda čekáme na hale sami, Daddy "vaří" cleats. Všude je nepříjemné ticho, takže jsme pěkně nervózní.
"Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu ", houknul na nás z ničeho nic Tony.
Letmý pohled na hodinky prozrazuje, že schůzovali hodně přes hodinu.
"Ta špatná je, že pro vás nemůžem nic udělat, protože nejste v odborech."
"A ta dobrá?"
Tony se jenom zazubil a místo odpovědi nám podává ...přihlášku do odborů!
13.10.2005 Čtvrtek - Vstupujeme do odborů
Před podepsáním všichni čtyři zvažujeme pro a proti.
S.I.P.T.U. nejspíš bude vycházet z Dejvidovy mzdy, která je rozhodně hluboko pod minimem. Jako největší irské odbory mají prostředky na to, aby Atlanco donutili chovat se když už ne fér, tak alespoň podle pravidel. Zrovna nedávno se jim povedlo pohnout i takovou firmou, jakou jsou třeba Irish Ferries.
Na druhou stranu tím budeme riskovat ztrátu práce.
Zvažujeme, jak moc pro nás jistota zaměstnání pod Atlancem znamená. Po chvíli se shodujeme jednohlasně - V PODSTATĚ NENÍ CO ZTRATIT!
|
