V následujích devíti kapitolách naleznete chronologický sled událostí. Těm z vás, kteří již pobývají v zahraničí déle, může spousta věcí připadat naprosto banálních. Můžete se pozastavovat nad nevědomostí a naivitou jak mou, tak mých kolegů.
Každý ale někdy začínal...
Dnes už jsem také zkušenější a vidím i spoustu kopanců ze své strany. Avšak i kdyby jich bylo sebevíc - nelegální praktiky Rimecu a Atlanca to neomlouvá...
1. díl - Odlet
2. díl - London/Stansted - přestup
3. díl - Zapojení do pracovního procesu
4. díl - Kuřácké peklo
5. díl - Příjezd Daddyho Weldera
6. díl - Bankovnictví na irský způsob
7. díl - Richard má padáka
8. díl - Jaroslav
9. díl - Epilog
14.10.2005 Pátek - bankovnictví na irský způsob
V práci jsem skončil už v půl třetí a běžel do banky. Poslal jsem domů peníze na nájem a splátku bytu a mám zase ho*no. Ach jo...
Šokujícím zjištěním pro mě je, že tady se za bankovnictví neplatí. Dokonce ani za převod do ciziny.
NECHÁPU.
Situaci mi později objasňuje Tony:
"Jó, tady to kdysi banky taky zkoušely. Ale Irové jim jasně dali najevo, z čích peněz jsou živy. A že jestli si toho neváží, tak o ně přijdou..."
Takže ono to fakt funguje - instituce zajdou jen tak daleko, jak jim jejich klienti dovolí...
Málem bych zapomněl - taky volal Richard, že Kilroy přijede zítra v 9 ráno.
15.10.2005 Sobota - Kilroy
V půl desáté ráno běžím dolů otevřít. Za dveřmi stojí od pohledu slizoun v kožené bundě a kluk s holkou, tak kolem sedmadvacítky. slizoun se představuje jako Kilroy a kluk z holkou jako majitelé domu. Kteří se přišli podívat, jestli jsme jim ho ještě nezdemolovali.
Nejdříve procházíme dům. Při té příležitosti se ptám (nahlas, aby to majitelé slyšeli) Kilroye, kam jako chce Atlanco vměstnat toho 5. člověka. A ukazuju mu, že máme jen dvě single bedrooms a jednu double bedroom, které už jsou jaksi plné.
Chvíli se tvářil jako puk (už alespoň vím, odkud to pochytil Richard) a pak povídá (taky nahlas, aby to majitelé slyšeli), že to byl jenom nějaký informační šum. A že se nemusíme bát - že nic takového opravdu neplánují.
Tak to by bylo.
Majitelé domu odešli.
Kilroy se už taky chystal k odchodu, ale udělal osudovou chybu. Zeptal se, jestli je jinak vše v pořádku.
Začínám připravenou řeč na téma pracovní smlouvy. A nešetřím ho.
Překvapivě - po chvíli Kilroy sahá do tašky a vytahuje ...mojí, Dejvidovu i Rudovu smlouvu! Tak to jsem nečekal...
Daddy má bohužel smůlu - jeho smlouvu prý ještě nemá.
Tudíš spouští (lámanou angličtinou) svůj připravený monolog Daddy...
Nakonec se dohodnou, že Richard mu smlouvu doveze začátkem týdne.
"A payslipy máme kde?", ptám se.
Kilroy vytahuje zmuchlaný cár papíru, kde má napsané naše odpracované hodiny. Významně se do něj zahledí a ptá se, jestli bylo s naší výplatou něco v nepořádku.
UFF, TAK TEĎ KOUKÁM JAKO PUK PRO ZMĚNU JÁ.
Naštěstí to zachraňují kluci, kteří se zvýšeným hlasem dožadují odpovědi na otázku: "co to jako kurva je?!?".
Kilroy kličkuje, co to dá.
"A to vám nevadí, že jednáte protizákonně?", pokládám svou oblíbenou otázku.
Kilroy mě ujišťuje, že Agentura by si nic nelegálního nedovolila. A že děláme problémy tam, kde nejsou.
Taky se dozvídám, že nikdo další co pod nimi pracuje si nikdy nestěžoval.
Po chvíli ustupuje: "Já vám teda ty payslipy nechám udělat a pošlu je začátkem týdne po Richardovi - i když fakt nějak nechápu, o co vám jde..."
17.10.2005 Pondělí - Upomínka
Po návratu z práce nás za dveřmi čeká překvapení - upomínka od dodavatele elektřiny. Oznamuje nám, že na naší adrese už 6 týdnů není registrovaný žádný zákazník. A jestli nebude ani za 7 dní (datované k 15.10.2005), tak nás odpojí.
To bude asi to hledání problémů tam, kde nejsou...
Volám Richardovi, ať s tím rychle něco udělaj. A ptám se, kdy nás poctí svou návštěvou.
Prý zítra.
Alespoň že tak...
18.10.2005 Úterý
Richard volá, že dneska nepřijede.
Naše trpělivost přetekla. Začínáme jednat.
19.10.2005 Středa - Show začíná
Po předchozí dohodě se na nás dnes přijel podívat Dennis, chlapík kolem padesátky. Ve věcech ohledně našeho problému se vyzná dost dobře. A taky je to prezident S.I.P.T.U. :-)
Podáváme si ruce a jdeme do kantýny probrat naši situaci.
Informujeme ho o sobotních událostech a později ukazujeme naše smlouvy.
Dennis si půjčuje tu Dejvovu a dělá si kopii.
Nakonec se dozvídáme, že smlouva jako celek je strašný paskvil a že se hned v několika bodech odkazuje na zákony, které už pár let v Irsku neplatí. A že porušení zákona ze strany Atlanca lze snadno prokázat. I bez payslipů..
21.10.2005 Pátek
Volá Richard, že prý v neděli přiveze na barák toho pátého člověka.
"To si ze mě děláš prdel?", nevěřím svým uším.
EVIDENTNĚ NEDĚLÁ.
"OK, žádnej problém, povídám nakonec. Ale ať mi nejdřív zavolá landlord, že s tím souhlasí. Jinak necháváme klíč v zámku...
"
22.10.2005 Sobota - Greyhounds
Odpoledne nás vyzvedává Jerr a vyrážíme do hospody. Je tu už půlka Duggan Stell. O hodinu později šofér přistavuje autobus a jede se do Waterfordu na chrtí dostihy!
V Dostihovém areálu jsme měli rezervovanou loži. V ceně byla i večeře, která by byla celkem fajn, kdyby to brýlaté prase z managementu nevyžralo všechny brambory a zeleninu.
A je to tady. Na startovní linii páníčkové postupně přivádějí první pejsky a u nás začínají létat sázky. Tradičně bez peněz, takže pouze sám pro sebe sázím na číslo 3 - Ohnivou střelu. A výsledek?
Jímají mě více než rozpoluplné pocity. Můj pejsek byl v cíli sice první, ale...
Padnul výstřel, všichni se rozeběhli jako pitomí a Ohnivá střela v první zatáčce hodil tlamu. Prostě totální držkopád. Rychle vstal, oklepal se a podíval se na soupeře, kteří se dál hnali za vrtícím nesmyslem. Znechuceně se otočil a... Do cíle odkráčel v protisměru!
Po tomhle faux-pass už jsem v sázení (byť virtuálním) raději nepokračoval...
Po dostizích vyrážíme na diskotéku pro starší a pokročilé a v jednu ráno zpátky do Kilkenny.
Cestou zpátky se snažím umlčet opitého a hlasitě zpívajícího souseda otázkou, která mě trápí už delší dobu:
"Ty, Vinnie, máte taky v Irsku nějaké sociálně slabé lidi?"
Významně se napil piva, zapřemýšlel a povídá:
"A víš, že ani ne? Vlastně... Jasně, že máme! Přece Kelly Familly!"
24.10.2005 Pondělí - Ultimátum
Během dnešního odpoledne by mělo vedení Duggan Steel obdržet fax ze S.I.P.T.U.
Odbory v něm Duggany upozorňují na diskriminaci v podobě platových rozdílů mezi námi a regulerními zaměstnanci a požadují po firmě dát vše do pořádku.
Do pátku.
V opačném případě hrozí stávkou zaměstnanců a medializací...
25.10.2005 Úterý
Situaci znovu rozebírám s Tonym. S chlapama prý zkoušeli zjistit, kolik za nás Duggani odvádí Atlancu, ale neuspěli.
Taky prý počítali, kolik by nám všem dohromady Atlanco muselo strhávat z platu za ubytování, abychom se dostali na minimální mzdu, případně nástupní plat v Duggan Steel. Tedy to, co nejspíš Duggani platí agentuře.
Pro úplnost podotýkám, že pronájem stejných domků v Lintownu se měsíčně pohybuje okolo 700.- euro.
A výsledek? Více než krutý. Pro dosažení minimální mzdy by to bylo přes €1500,-/měsíc. Pro dosažení nástupního platu pak (po odečtení daně a sociálního) dokonce neuvěřelných €2.400.-/měsíc!
Skutečnost je však ještě smutnější - v této kalkulaci je zahrnuto pouze 45 hodin týdně. My ovšem děláme přes 50...
TAK JESTLI JSEM SI DOTEĎ NEBYL JISTÝ, ŽE DĚLÁME SPRÁVNOU VĚC - TEĎ UŽ JSEM!
Říkám Tonymu o mých obavách, že to pro nás nedopadne dobře.
Podle mě Duggani půjdou cestou nejmenšího odporu a zruší s agenturou kontrakt.
Tony mě ale ujišťuje, že za námi stojí celá fabrika a že nemusíme mít strach.
|
