|
|
V následujích devíti kapitolách naleznete chronologický sled událostí. Těm z vás, kteří již pobývají v zahraničí déle, může spousta věcí připadat naprosto banálních. Můžete se pozastavovat nad nevědomostí a naivitou jak mou, tak mých kolegů.
Každý ale někdy začínal...
Dnes už jsem také zkušenější a vidím i spoustu kopanců ze své strany. Avšak i kdyby jich bylo sebevíc - nelegální praktiky Rimecu a Atlanca to neomlouvá...
1. díl - Odlet
2. díl - London/Stansted - přestup
3. díl - Zapojení do pracovního procesu
4. díl - Kuřácké peklo
5. díl - Příjezd Daddyho Weldera
6. díl - Bankovnictví na irský způsob
7. díl - Richard má padáka
8. díl - Jaroslav
9. díl - Epilog
26.10.2005 Středa - Richard má padáka
Volá Richard. Z jiného čísla.
"Tak mě kvůli vám vyrazili!", začal hned na úvod.
"Jak kvůli nám?"
"Všechno hodili na mě. Ty kontrakty, payslipy, všechny ty nesrovnalosti okolo..."
"Takže to byla tvoje vina?", skáču mu do řeči.
"Blázníš? Všechno to řídí Kilroy! Veškeré vychcanosti byly z jeho hlavy!"
Už se nadechuju, že mu řeknu co si o tom všem myslím. Ale přerušuje mě.
"Já vím, co si o tom myslíš. Víš, nebyl jsem u nich moc dlouho a ta práce byla příležitost. Ale čím víc jsem Kilroyovi rozumněl, tím víc jsem zjišťoval, jak je slizký. A věř mi - takových jako vy je přes tisíc. A všichni mají s Atlancem nějaký problém. Nemám na to žaludek a chtěl jsem tam tak jako tak skončit, ale trochu jste to uspíšili".
"Hmm, co ti na to mám říct?"
"Aleš, já s nima mám sám problém - ještě mi dluží nějaký prachy. Vůbec nevím co bude, ale jestli proti nim budete chtít pomoc - svědčit, nebo tak něco - můžu vám fakt pomoc. Zítra odlétám do Čech, tak se ti ozvu hned jak koupím novou SIM kartu".
"A jak to teď v Atlancu vlastně řeší?", ptám se.
"Tý jo, oni jsou úplně v řiti - Kilroy pořád jenom chodí sem a tam a říká: Kdo za nima stojí? Kdo za nima stojí?"
"Počkej, oni to nevědí?"
"Ti nemaj ani páru", směje se Richard. "Nevím, kdo vám s tím pomáhá, ale udělali jste fakt dobře... No nic, musím končit. Tak držím palce!"
"Jo, díky. A měj se..."
27.10.2005 Čtvrtek - den D
Během dopoledne volá Kilroy. Omlouvá se za všechny nepříjemnosti. Prý to byla všechno Richardova chyba, on o ničem nevěděl.
"Abych to zkrátil - Richard už u nás nepracuje", povídá. "A měli jste mi říct, že je něco v nepořádku - já bych se o to postaral."
"Aha. Můžu mít teda jednu otázku?", já na to. "Kolik nám vlastně Atlanco účtuje za dům?"
"Co blázníte? Bydlení máte přeci zadarmo?", vybuchnul.
"Tak jak to, že nemáme ani minimální mzdu?"
"Ale vy jí máte! Nesmíte zapomínat na daně a na sociální pojištění!"
Sorry, ale payslip nikdo z nás neviděl a asi ani neuvidí. Takže dost pochybuju, že nějakou daň vůbec platíte".
"Nesmysl, každý přeci musí platit daně!"
JAK JSEM ZJISTIL NA FINANČNÍM ÚŘADU O MĚSÍC POZDĚJI - ATLANCO ZA MĚ NA DANÍCH NEODVEDLO JEDINÝ CENT.
Během dalších minut samozřejmě Kilroy zkoušel vyčenichat, kdo za námi stojí.
Hovor ale sám po chvíli ukončil - zjistil, že tudy cesta nevede...
Odpoledne si mě k sobě do kanclu volá pan Duggan. Jde o to zítřejší ultimátum.
Co se týče Atlanca, je zřejmě vázán mlčenlivostí, takže mi oficiálně nemůže říct, kolik za nás agentuře platí. Nicméně pravou rukou mimoděk poodkrývá dokument, na kterém jsou následující cifry:
Dejvid: €13.-/hod
Ruda: €16.50/hod
Daddy: €16.-/hod
já: €15.-/hod
Docela mi tím vyrazil dech - domorodci dostávají nástupní mzdu €9.70/hod. Takže už chápu, proč to Duggani tak tajili. Na druhou stranu je ale také jasné, že srovnání našeho platu s domorodcema není v jejich rukou, nýbrž pouze v rukou Atlanca.
"Takže vlastně nemáte jinou možnost, než nás propustit", odtuším.
"Mrzí mě to, ale je to tak", potvrzuje pan Duggan. Dozvídám se, že nikdy předtím nezažili, aby se proti nim postavila celá fabrika. A jak ho to štve, protože s náma byli všichni spokojení.
"Je teda nějaká možnost, abychom se sem mohli vrátit zpět, bez agentury?", chytám se stébla.
"Rád bych vás tu všechny zase viděl", přikývl. "Ale jsme vázáni smlouvou, že vás nesmíme přijmout znovu dřív, než za 6 měsíců".
TAKŽE JE TO TOTÁLNĚ V PRD***.
ZÍTRA JDEME DO PRÁCE NAPOSLEDY...
Zkouším volat Richardovi, aby byl v obraze. Ještě je v Irsku. Tipuje, že agentura se mě teď bude snažit rychle dostat do jiné země, abych proti nim nemohl nikde svědčit..
"A kluci?"
"Ti na tom možná budou hůř. Hlavně ať neberou Fumel ve Francii. To je fakt peklo..."
Po chvíli se loučíme.
"Aleš nezapomeň, že vám můžu proti Atlancu fakt pomoc. Pošlu ti z Čech moje nové číslo".
"Tak jo. Díky a hodně štěstí."
"To hlavně vám - měj se!"
TO BYLO NAPOSLEDY, CO JSEM S RICHARDEM MLUVIL...
Večer se všichni 4 domlouváme na dalším postupu.
Panuje hodně skleslá nálada, protože jsme všichni momentálně bez budoucnosti a totálně bez peněz.
Daddy nám suše oznámil, že to je všechno naše vina. A že to balí a v sobotu odlétá domů. Já osobně už nechci mít s Atlancem nic společného, ale v Irsku zůstávám - od zítra začnu hledat práci. Ruda s Dejvidem by zůstali také. Ale bojí se, že nic nenajdou.
Nakonec se tedy domlouváme, že 650 euro si Atlanco strhne tak jako tak, takže to můžeme s klidem hrát na obě strany.
To znamená, že kluci budou zkoušet něco sehnat v Kilkenny a když se nezadaří, doklepou ten půlrok pod Atlancem. A já budu do poslední chvíle předstírat, že pro ně budu dělat dál. Jednak tím získám čas najít si nové bydlení a taky je proti nám nepoštvu dřív, než to bude nezbytně nutné...
28.10.2005 Pátek - Poslední den v práci
Tak je to tady. Po obědě končíme - stejně bychom už za dnešek nic neudělali. A hodin máme naděláno až, až...
Ještě než odejdem, s každým se loučíme a třeseme si pravicí.
Do smíchu není nikomu. Tony brečí.
Richard měl nakonec pravdu. Během dopoledne mi volá slizoun Kilroy. Že jsme si to pěkně zavařili, a že by nás v tom měl nechat vykoupat. Ale protože prý není tak špatný jak si o něm myslím, může mi prý sehnat novou práci. Tentokrát bych prý už opravdu dělal supervizora, a měl o trochu lepší plat. Ve Skotsku...
"A co ostatní?", vyzvídám.
"Pan Klopan (Daddy) už mi volal, že pro nás dál pracovat nechce. S ostatními nevím - zatím pro ně nic nemáme".
"Takže do toho Skotska bych jel sám? Není to nefér?"
"Vy se fakt na toho supervisora hodíte", směje se slizoun. "Slíbit vám to nemůžu, ale něco jim snad seženem..."
"A co s těma payslipama?"
"Jak jsem říkal, všechno to byla Richardova chyba, teď už se to nestane. V sobotu k vám dorazí náš zástupce Jaroslav a řekne vám další podrobnosti."
"OK, tak platí", blafuju.
Večer dávám v internetové kavárně dohromady životopis.
Také řeším otázku financí.
Kamarád mi nakonec pošle poslední splátku za bubny už teď, takže listopadová splátka úvěru na byt v ČR je vyřešena. Uff. Z toho jsem měl strach největší...
Horší to bude s penězi tady v Irsku. Do výplaty mi zbývá 100 euro. A to vůbec není jisté, kdy a jestli vůbec tu výplatu dostanu.
A nemám sehnané bydlení...
|