|
|
V následujích devíti kapitolách naleznete chronologický sled událostí. Těm z vás, kteří již pobývají v zahraničí déle, může spousta věcí připadat naprosto banálních. Můžete se pozastavovat nad nevědomostí a naivitou jak mou, tak mých kolegů.
Každý ale někdy začínal...
Dnes už jsem také zkušenější a vidím i spoustu kopanců ze své strany. Avšak i kdyby jich bylo sebevíc - nelegální praktiky Rimecu a Atlanca to neomlouvá...
1. díl - Odlet
2. díl - London/Stansted - přestup
3. díl - Zapojení do pracovního procesu
4. díl - Kuřácké peklo
5. díl - Příjezd Daddyho Weldera
6. díl - Bankovnictví na irský způsob
7. díl - Richard má padáka
8. díl - Jaroslav
9. díl - Epilog
29.10.2005 Sobota - Jaroslav
Daddy ráno odjíždí.
Dopoledne rozdávám životopisy na potkání.
Po obědě volá Tony, že se staví.
Tony přijel tím svým srandovním autíčkem. Chvíli jsme si povídali, jak je to v prd*** a jaký je náš plán. Říkal, že na středu jsme objednaní na pobočku S.I.P.T.U., kde se Dennis pokusí vymyslet, co s námi.
"Málem bych zapomněl - tady od nás máte dárek", povídá při odchodu a dává Rudovi do ruky obálku.
"Co blázníš?", vrací mu ji zpátky Ruda, protože je jasné, co v ní je.
Ale Tony je neoblomný.
"Je to skoro to jediné, co teď pro vás můžeme udělat. A všichni jsme se na nás složili, tak si to koukejte nechat. Jinak nás urazíte", stihnul ještě prohodit a zmizel ve dveřích...
Odpoledne volá Jaroslav z Atlanca, že je pár kilometrů před Kilkenny, ať mu jdu naproti někam na hlavní silnici. Jinak že to nenajde.
Vyrážím na kruhák před Lintown.
O pět minut později zastavuje u kraje bílá Fordka. Uvnitř je již zmíněný Jaroslav, jeho nechutný bordel a ani na vteřinu neutichající ženský hlas na hands-free.
"Jarda", řekl stroze.
Podává si se mnou ruku a vrací se zpátky k hovoru s neutichající ženskou.
V porovnání se svým předchůdcem Richardem má o dost lepší angličtinu, suverénější vystupování a vymakanou postavu. Posunkama mu ukazuju cestu a za pár minut stojíme před domem.
"Dovnitř nepůjdem, vyřídíme to v autě", zahučel.
"OK, tak budu mluvit i za kluky..."
"Nic o vás nevím, normálně dělám jenom řezníky... Tak co jste to tady proboha vyváděli?"
"My nic. My jen chtěli, na co máme ze zákona nárok", odpovídám a v krátkosti mu vysvětluju naší současnou situaci.
"Hmm, Richard byl fakt amatér", distancuje se od toho okamžitě. "Ale s těma odborama jste to posrali."
"Neřek' bych... Že jsme teď v prdeli je sice pravda, ale zkoušeli jsme se s Atlancem domluvit po dobrém. Tohle byla až poslední možnost".
Jaroslav místo odpovědi chvíli hází špínu na odbory a pak povídá: "No, naštěstí můžeš být v klidu, zítra odlétáš do Skotska. Jestli teda nejseš úplnej magor a vezmeš to."
Zkouším z něj vytáhnout, co teď bude s klukama, ale taktně mlží. Prý nic neví, ale v pondělí si o nich promluví s vedením agentury.
Pak ze mě pro změnu zkouší vytáhnout nějaké podrobnosti o dalším postupu S.I.P.T.U. proti Atlancu. Na oplátku zase mlžím já.
Po chvíli ukončuje debatu, že už musí jet.
Jediné co jsem se nakonec dozvěděl je, že mi večer z Atlanca pošlou Confirmation number na mojí letenku.
A taky, že v pondělí agentura vyřeší co s Dejvidem a Rudou. A zavolají jim.
Večer mi zvoní telefon - na displeji je Richardovo staré číslo.
Zvedám to a v zápětí mi ženský hlas oznamuje, že se mám zítra po obědě nějak dostat do Dublinu na letiště.
"OK. Proplatíte mi taxíka?", zkouším alespoň něco vytěžit z šíleného poplatku €650,- za dopravu.
Pochopila to tak, že jsem předchozí větě neporozumněl.
A spustila po polsky: "Pojedziesz autobusem do Dublina, następnie na lotnisko. Tam, o godzinie 4, będzie na Ciebie czekał ktoś z agencji. Wyślę Ci potwierdzenie smsem."
"Jo. Tak ti teda děkuju..."
"Není zač", odsekla a ukončila hovor.
Na vteřinu váhám, jestli přeci jen nemám zítra odletět...
"Ale přesně tohle chtějí. Tím by zvítězili", bleskne mi hlavou ve stejném okamžiku, kdy telefon oznamuje novou příchozí zprávu.
Přelétávám ji očima A PRO JISTOTU ROVNOU MAŽU...
30.10.2005 Neděle
Stavuje se Jerr z Duggan Steel a pomáhá nám projít inzeráty s nabídkou práce.
Později se stavuje i Val. Říká, že jeho sestra Marry má v Castlecommer dodávku, kde z okénka prodává hamburgery a hranolky. A že by někoho z nás snad vzala na půl úvazku.
Dejvid to rovnou kvůli angličtině zavrhuje, Ruda dost váhá. Takže nakonec je to na mě.
Po obědě posílám Kilroyovi textovku, že jsem sice opustil dům, ale že jsem si vše rozmyslel a ukončuji s Atlancem smlouvu. A aby se nemstil klukům - že ti o ničem nevědí...
Večer se znovu stavuje Val a bere nás všechny tři do Castlecommer. V půlce "náměstí" (asi 30metrový úsek silnice s 5 metrů širokým dlážděným okrajem) stojí bílá dodávka se skříňovou nástavbou. Vypadá jako střelnice, akorát místo papírových růží tu do tmy voní burgery, smažené párky, fish & chips a kuře.
"Marry", představuje se Valova sestra a podává svou vyzáblou ruku. Moc nadšená zrovna není - říká, že před pár týdny musela propustit jednu polku, protože kvůli špatné angličtině pletla objednávky.
Takže nejspíš přicházím v úvahu jenom já, a to ještě s odřenýma ušima...
31.10.2005 Pondělí - Halloween
To nicnedělání a nejistota nás všechny ubíjí. Ale dneska je státní svátek, tak se nedá nic dělat...
1.11.2005 Úterý - Hledání práce
Ráno začínáme další maraton v rozdávání životopisů. Společně nejprve vyrážíme do Glanbia foods, pak se dělíme. Já pokračuju přes všechny supermarkety a Kilkenský pivovar až do Mc Donald’s a Supermac’s. Posledně jmenovaný je jediný, kde si supervizorka přečetla můj životopis hned na místě. Mám přijít zítra v jedenáct na pohovor.
Pan Kilroy na svůj slib (překvapivě) zapomněl- KLUKŮM SE NIKDO Z AGENTRURY NEOZVAL...
Večer mě Val veze na zkoušku do Castlecommer. Dopadlo to dobře, mám přijet znovu v pátek. Plat: €7.-/hod.
2.11.2005 Středa - Schůzka v S.I.P.T.U.
Dopoledne se zastavuju v Supermac’s na smluvený pohovor.
Mají bohužel frmol, takže se to odkládá na zítra...
V jednu hodinu se společně s Tonym scházíme v Dennisově kanceláři. Dozvídáme se několik užitečných informací:
- máme stále práva nájemníka, tudíš nás agentura jen tak sama od sebe z domu vystěhovat nemůže.
- Na podporu v nezaměstnanosti sice nemáme nárok, ale můžeme dostat jednorázovou sociální dávku (což Dennis zařídí).
- Ohledně práce se máme určitě registrovat na F.A.S.
Taky dostáváme tip na jedno staveniště - na práci se můžeme zkusit přeptat i tam. Což hned po schůzce činíme. Bez "Safety pass" (certifikát o absolvovaném školení bezpečnosti za 150 eur) se s námi ale odmítají bavit...
Večer znovu rozebíráme situaci. Ruda s Dejvidem jsou ohledně dalšího hledání práce hodně skeptičtí.
A v Atlancu nikdo nebere telefon...
3.11.2005 Čtvrtek
Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.
A tak se kluci pokoušejí dovolat do českého Rimecu.
Nakonec to zvedá Strnadová.
Ruda jí v krátkosti vysvětluje, že od pondělka čekají na telefon, aby se alespoň dozvěděli, co s nima bude. Což v situaci, kdy je člověk bez práce a bez peněz, není nic příjemného.
"Neměla bych se s váma vůbec bavit", povídá Rudovi. "Jste dospělí, zavinili jste si to sami, tak si poraďte jak umíte..."
S touhle variantou jsme naštěstí počítali, takže jí Ruda odpovídá dle scénáře:
"OK, nic se neděje. Tak já jdu volat na ambasádu."
"Pojď sem honem, oni chtěj volat ambasádu!", povídá tlumeně, nejspíš Krasickému. "Ještě s tím počkejte, musím nejprve zavolat do Atlanca", povídá nakonec.
A na hlase je jí poznat, že to zabralo...
|